Novodobá historie lysohlávek rodu Psilocybe

Je těžké říci, jak daleko do historie lidstva sahá rituální využití hub rodu Psilocybe (česky Lysohlávky), protože čím dále do historie jdeme, tím ubývá důkazů. Jisté ale je, že pravděpodobně již dávní předkové Aztéků tyto posvátné houby dobře znali. Tento závěr můžeme učinit na základě četných nálezů kamenných sošek „hub s lidskou tváří“, které pocházejí právě z tohoto období. Přesný význam sošek není zcela jistý, ale můžeme se domnívat, že velmi pravděpodobně souvisí právě s rituálním uctíváním posvátných hub pro jejich šamanské a medicinské využití, které hrálo významnou roli v životě tehdejších lidí. První písemné zmínky dokazující využití hub rodu Psilocybe americkou indiánskou kulturou pochází z doby kolonizace amerického kontinentu Španěly. Jedna z nejstarších nalezených je ze 16. Století a jejím autorem je Bernardino de Sahágun, španělský katolický kněz:

„Před úsvitem požili množství posvátných hub s medem, a když se dostali do transu, začali tančit. Jedni se smáli, druzí plakali, jiní seděli – jakoby zamyšlení. Někteří viděli sami sebe odcházet z tohoto světa; někteří byli ve svých vizích zaživa požírání divokou bestií, další zažili sami sebe v boji se svým nepřítelem. Jiní uvěřili, že se dopustili cizoložství a v trestu jim byly sťaty hlavy“

Krátce po svém příjezdu se Španělé chopili moci a začali tvrdě prosazovat svou katolickou filozofii u původních obyvatel – a zdaleka nic je nezajímalo o prapůvodní víře v přírodní božstva, která byla mezi nativními obyvateli rozšířena. V očích Španělských kolonizátorů bylo její uctívání na podobné úrovni, jako uctívání samotného ďábla. Existoval jen jeden bůh a tím byl bez pochyby právě ten, kterého uznávala Římsko-katolická církev. Netrvalo dlouho a nakonec bylo zakázáno i samotné rituální užívání posvátné houby Teonanácatl (výraz pochází z původního indiánského slova Nahuatl, jehož doslovný překlad zní „pokrm bohů“, nebo „maso bohů“, což také mnoho svědčí o jejich významnosti pro tamní kulturu). Pokud byli indiáni přistiženi při svém houbovém rituálu, následoval nejkrutější trest pro všechny zúčastněné – smrt. Španělští dobyvatelé si mysleli, že tímto krutým způsobem se jim podaří nahradit původní víru obyvatelstva svou katolickou vírou a nakonec indiány získají na svou stranu. To se jim však nikdy zcela nepodařilo, protože kult houbových rituálů pokračoval přísně skryt jako undergroundová záležitost dobře skryt před netolerantními dobyvateli.

Společně s tímto historickým zvratem postupně mizí i písemné zmínky o rituálním užívání posvátných hub, aby byl o čtyři století později zapomenutý kult hub znovuobjeven. Nejdříve v roce v roce 1916 botanik Dr. William E. Saffordem znovu analyzoval dostupné Španělské zprávy na toto téma a dospěl k překvapivému závěru, že pozorovatelé v 16. století udělali velkou chybu, když si nevšimli, že namísto psilocybinových hub indiáni užívali při svých rituálech kaktusy Peyote (Lophophora williamsii). V sušeném stavu tyto kaktusy mohou svým tvarem připomínat klobouky hub a tak podle něj došlo ke snadné záměně. Později dokonce na podporu své teorie záměny tvrdil, že žádné houby s takto silným psychedelickým účinkem neexistují! Mezi tím se však celá řada nedůvěřivých odpůrců jeho teorie vydala na americký kontinent hledat skutečnou pravdu. Etnobotanik Richard Evans Schultes a fyzik Plasius Paul Reko později ve třicátých letech stejného století zjistili , že takzvané Velády – houbové ceremonie s indiánskými i katolickými spirituálními vlivy – jsou v některých oblastech stále naživu. Avšak až americký bankéř a amatérský etnobotanik R. Gordon Wasson měl tu čest být prvním bílým mužem, který se zúčastnil tradičního rituálu. V roce 1955 v honbě za „tajemstvím posvátných hub“ navštívil oblast Oaxaca v Mexiku (tehdejší území kmene Mazateků) a ve vesnici Huatla de Jimenez se setkal s šamanskou léčitelkou (španělsky curandera) Marií Sabinou. Ta vzala Wassona i jeho fotografa, se kterým přicestoval, na jednu z jejích nočních ceremonií. Oběma hostům je nabídnuta porce hub Psilocybe caerulescens.

Wasson se nejdříve snaží odolat a houby odmítá s tím, že chce jen sledovat průběh rituálu. Nakonec houby jí všichni společně. Richardsonův původní záměr v pořizování fotodokumentace průběhu rituálu se brzy po nástupu účinku stává nelehkým, později dokonce zcela nemožným.  Oba muži prožívají celou řadu různých vizí pod vedením zkušené šamanky. Wasson dokonce tvrdil, že měl pocit, jakoby jeho zrak byl ostřejší a jasnější než kdykoliv předtím. Je celým svým zážitkem natolik fascinován, že o pouhých 6 dní později užije houby znova se svou ženou a dcerou – jsou nejspíš mezi prvními lidmi ze západu, kteří prožili houbovou vizionářskou zkušenost mimo tradiční indiánský rituál.

Po svém návratu do New Yorku Wasson začne se studiem těchto magických hub a o rok později se vrací zpět do Mexika, tentokrát v doprovodu francouzského mykologa Rogera Heima. Společně identifikují sedm různých druhů halucinogenních hub rodu Psilocybe. Ze spor, které si odnesli z této cesty zpět, se Heimovi podařilo úspěšně vypěstovat houby v prostředí jeho laboratoře – mezi nimi i druh Psilocybe cubensis. Nakonec Wasson píše článek „Hledání magické houby“ s podtitulkem „Velká dobrodružství při hledání vizionářských hub“ (originální anglický název  je „Seeking the Magic Mushroom:  Great adventures in the discovery of mushrooms that cause strange visions.“). Článek byl publikován v roce 1957 v americkém magazínu Life a jeho úspěch byl naprosto nečekaný. Strhnul obrovský zájem z řad veřejnosti – spousta lidí se najednou začala o tyto zvláštní houby zajímat a začali pátrat po jejich původu. I přesto, že Wasson nepublikoval ve svém článku žádná konkrétní jména, nepodařilo se mu zabránit tomu, aby čtenáři postupně vypátrali původ posvátného Teonanácatlu. Lidé se začali na vlastní pěst vydávat do Mexika, Maria Sabina se stala veřejně známou osobností a vesnička Huatla de Jimenez svatyní příznivců vznikajícího houbového kultu, kterou navštívila postupně také řada významných osobností, například John Lennon a Peter Townsend. Jedna otázka však stále zůstávala nezodpovězena. Jaká byla účinná složka těchto hub, díky které mohli účastníci rituálů prožívat své vizionářské stavy změněného vědomí? Roger Heim chtěl znát odpověď a proto zaslal malý vzorek hub Albertovi Hofmannovi.

Albert Hofmann, švýcarský chemik, který stál již dříve u zrodu LSD, izoloval dvě účinné látky: psilocin a psilocybin. Společně s Wassonem se v roce 1962 vydali opět do Mexika navštívit Marii Sabinu, které dali několik tablet obsahujících syntetizovaný psilocybin. Ta nakonec k jejich velké radosti potvrdila, že tablety mají shodný účinek, jako houby. Zda i samotná Maria Sabina měla z dosaženého výsledku radost, není jisté. V jejích očích všichni ti poutníci hledají houby k nesprávnému účelu – ze zvědavosti a pro zábavu. Indiáni je užívali výhradně k léčebným a spirituálním účelům. Maria Sabina jednou s lítostí řekla, že „skutečná síla posvátných hub se nyní ztrácí v oblacích“. Na konci svého života mluvila již jen anglicky (namísto původního jazyka mazateků). Zemřela ve svých 91 letech. Během 60. let vzniklo obrovské psychedelické hnutí, jehož významnou součástí se staly právě psilocybinové houby.  Tyto houby, které se během krátkého období stávaly stále více a více populární nezůstaly bez povšimnutí vlády spojených států amerických. Netrvalo dlouho a houby byly zakázány. V roce 1970 se dostaly na seznam pro kontrolu prevence zakázaných a návykových látek (Drug Abuse Prevention and Control Act). Zákazy následovaly rychle i v dalších zemích a v konečném důsledku jsou tak psilocybinové houby nelegální ve většině zemí na světě.